Korálky, komponenty a fimo
Korálky
Už v pravěku se lidé zdobili různými šperky ze zvířecích kostí či zubů, korálků ze dřeva, rohoviny nebo mušlí. První skleněné korálky začali vyrábět Egypťané už kolem roku 2000 př. n. l. Ve středověku byli nejvýznamnějšími výrobci korálků Benátčané. V 18. století poznali technologii výroby i čeští skláři. Dnes je Česká republika jedním z nejvýznamnějších světových producentů skleněných korálků a s českými korálky se můžeme setkat téměř po celém světě.
K výrobě korálků se používá sklo, plast, kov, keramika, přírodní materiály - dřevo, perleť, polodrahokamy, mušle, sladkovodní perle apod., polymerová hmota (fimo) a další materiály. Video Jak se co dělá - korálky vám přiblíží, jak se u nás vyrábí skleněné korálky.
Mačkané perle jsou mezi korálky zastoupeny v nejširším sortimentu, jednotlivé druhy se liší tvarem (kuličky, kostičky, srdíčka, kytičky, zvířátka, hvězdičky, lístky, kapky, disky, pyramidy, mnoho všelijakých nepravidelných tvarů a další), velikostí (od 2 mm do několika centimetrů), barevným odstínem a způsobem zušlechtění. Mačkané korálky se tvarují lisováním ze skleněných tyčí pomocí forem. Dírka pro navlékání vzniká už při procesu tvarování. Potom se mačkané korálky zbavují přelisků a leští omíláním v dřevěných sudech ve směsi vody, křemičitého písku a leštiva (rumplování). Po rumplování už mají některé korálky svou konečnou podobu, jiné se ještě dekorují – zušlechťují. Nejčastějšími způsoby zušlechtění je pokovování, listrování, glazurování, zatírání „reliéfu“ na povrchu korálku, barevné smáčení, nástřiky nebo irisy.
Rokajl se vyráběl už v 15. století v Benátkách, čeští skláři začali s ručním sekáním drobných korálků asi o 300 let později. Dnes se perličky sekají strojně z osmdesáticentimetrových perličkových trubic o průměru 1 – 8 mm s kulatým nebo čtvercovým otvorem, stěny bývají silné 0,3 – 2,9 mm. Po sekání se za tepla kulatí ve směsi mletého dolomitu a křemičitých přísad. Pak se perličky perou a zbavují se tak zbytků kulatící směsi. Nakonec může být povrch rokajlových korálků zušlechtěn obdobnými postupy jako mačkané perle. Označování rokajlu podle velikosti je trochu matoucí – čím vyšší číslo, tím menší korálek. Maličký korálek o velikosti 1,3 mm má označení 16/0, zatímco 6/0 značí perličky veliké cca 4 mm. Kromě klasického kulatého rokajlu se vyrábí také kostičky, obdélníčky, trojúhelníky, dvoukrátky („šestihranné válečky“), kroucené a rovné čípky (tyčinky) nebo mašličky. Jak vypadají jednotlivé tvary rokajlu a některé povrchové úpravy se můžete podívat na obrázku, popisky se zobrazí po kliknutí na obrázek.
Český rokajl nabízený v obrovském sortimentu je bezesporu kvalitní, ale japonské korálky mají zejména pro šití a obšívání vlastnosti ještě o trochu lepší. Mají tenčí stěny, jsou pravidelnější, ale na druhou stranu jsou mnohem dražší. U nás se dají koupit japonské Toho korálky a Miyuki Delica. Deset gramů Toho se dá pořídit za cenu od 15 Kč (nejčastěji ale okolo 20 Kč), stejné množství nejkvalitnějšího Toho Treasure už stojí 60 Kč. Miyuki Delica u nás koupíte od 29 Kč za pět gramů.
Japonský rokajl se hodí hlavně na obšívání korálků a kabošonů nebo na náročnější šité výrobky, kde hodně záleží na pravidelnosti korálků nebo nit korálkem prochází mnohokrát. U většiny korálkových techniky se ale podle mě dá s úspěchem použít český rokajl, který je mnohem dostupnější. Většinou bývá dostatečně pravidelný, ale můžete narazit i na zatraceně nepravidelný rokajl z české produkce podobný tomu čínskému. Čínský rokajl je nejméně kvalitní, hodně nepravidelný, ale levný.
Ohňovky a cínovky představují dva zástupce broušených perlí. Zatímco cínovky jsou strojně broušené a mechanicky leštěné korálky, ohňovky se leští tepelně (odtud pochází i jejich název – leští se ohněm). Ohňovky se vyrábí z mačkaných perlí, které se strojně brousí a pak vkládají do leštících pecí, kde se zbroušené plošky korálků nataví, tím se jejich povrch vyhladí a perle se promění v lesklé a třpytivé skvosty. V obchodech se můžeme setkat s ohňovkami ve více tvarech (kuličky, olivy, sluníčka, padáky, hrušky a další) a mnoha barvách i povrchových úpravách (pokovovování, matování, voskování, listrování, irisování, barevné smáčení či lazurování).
Voskované perle vznikly jako náhražka pravých perel. Mistry v tomto oboru byli Francouzi, na počátku 17. století skláři z okolí Rouenu produkovali velké množství imitací říčních perel. Od konce 18. století se voskovky vyráběly i u nás. Výrobní postup byl odlišný od toho dnešního – duté foukané perle se plnily „rybím stříbrem“ získávaným ze šupin ouklejí (ryb z čeledi kaprovitých) a včelím voskem. Dnes se voskovky vyrábí ručním smáčením mačkaných perlí, navlečených na niti a napnutých v rámech, v barevné emulzi. Voskované perle jsou dostupné v několik tvarech (kuličky, hrušky, olivy, kolečka, tvary podobné pravým perlám i srdíčka) a velmi širokém barevném sortimentu.
Vinutky či lampové perle vznikají ručním navíjením (odtud pojmenování vinuté perle) nad plynovým hořákem (sklářskou lampou – odtud název lampové perle) lampových tyčinek na tombakový nebo nerezový drát namočený v kaolinové hlince, díky které lze korálek z drátu lépe stáhnout. Lampovky se vyrábí v mnoha klasických i nevšedních tvarech, barvách a dekorech, každý korálek je navíc díky ruční práci originál.
Cloisonné jsou zajímavé duté korálky v různých tvarech a podobách. Jejich název představuje techniku, které se používá při jejich výrobě, říká se jí také drátkový email. Technika cloisonné vznikla na Blízkém východě, odkud se ve 14. století dostala do Číny. Číňané si cloisonné oblíbili a vylepšili některé výrobní postupy. Proces výroby začíná připájením vytvarovaných mosazných, měděných, stříbrných nebo bronzových drátků na povrch předmětu (nejčastěji se využívá v keramice). Vzniklé přihrádky se potom několikrát vyplní emailem a vypálí. Nakonec se drátky pozlatí a celý předmět přeleští.
Millefiori jsou barevné korálky nejčastěji s květovaným vzorem. Termín millefiori je z italštiny, znamená „tisíc květů“ a označuje velmi starou techniku dekorování skla, která byla známa už v dobách starověkého Říma. V 19. století byla znovuobjevena a využívá se při výrobě korálků, váz a jiného skleněného nádobí. Výroba začíná tvarováním válce z roztaveného skla ve formě, která má geometrický či jiný tvar. Na vytvarovaný válec se postupně přidávají další vrstvy různě barevného skla. Když je dlouhý asi 15 cm a má průměr okolo 7,5 cm začne se natahovat do tenkého válečku. Tenký skleněný had se postupně ochlazuje a krájí na ploché disky, které se dál formují např. do kulatého tvaru nebo se používají při dekorování různých skleněných předmětů. Někdy skleněné válečky s různými vzory spojují do jednoho a společně natahují, vznikají tak zajímavé geometrické vzory. Tento princip byl převzat a používá se i při výrobě fimo korálků nebo roksových bonbónů a lízátek.
Zdroje: Petr Nový - Jablonecká Bižuterie, Grada 2008 a časopis Korálki
Komponenty
Bižuterní komponenty - ketlovací jehly a nýty, zapínání, spojovací kroužky, kaloty, afroháčky, kaplíky, filigrány a další, slouží k samotnému "sestavení" nebo dozdobení šperku.
Komponenty se vyrábí z železa, tombaku, mědi a dalších kovů lisováním (stroj vyrazí z plechu výlisek požadovaného tvaru) nebo odléváním do forem. Surové výlisky a odlitky se povrchově upravují galvanizací - pokrývají se vrstvami dalších kovů pomocí elektrického proudu. Komponenty jsou díky galvanizaci nejen hezčí na pohled, ale také trvanlivější a odolnější. Galvanika může mít stříbrnou, platinovou, zlatou, staroměděnou, starozlatou či antracitovou barvu. Nejsvětlejší je stříbrný pokov. U některých "stříbrných" komponentů se mi stává, že časem žloutnou nebo černají. I když to na první pohled nemusí být úplně patrné, platinová galva je o něco tmavší než stříbrná, a proto se moc nehodí tyto dva pokovy kombinovat na jednom šperku. Tmavě šedý pokov je označuje jako gun metal nebo antracit. O něco světlejší než gun metal jsou rhodiované šperky. Rhodium je ušlechtilý kov vhodný i pro alergiky. Komponenty s černým pokovem používám docela málo, protože se poměrně rychle odírají a pod černou galvanizací vykukuje stříbrný nebo zlatý kov. Někde se můžete setkat se starozlatými, jinde zase staromosaznými komponenty. Podle mě jde ale o jeden a týž pokov. U staroměděné galvanizace mi trochu vadí relativně široká škála možných odstínů - od hodně tmavě hnědé ke světle měděné. Většina komponentů mívá "běžný" staroměděný pokov, ale může být problém zkombinovat světlejší kousky s těmi tmavými.
Fimo
Fimo je polymerová modelovací hmota. Díky své poddajnosti se snadno tvaruje a je vhodné k modelování, vtlačování do formiček, výrobě korálků nebo oblepování skla a kovu. Fimo netvrdne na vzduchu. Hotové výrobky se pečou v troubě na 110 °C po dobu max. 30 minut nebo vaří ve vodě asi 20 minut. Při vytvrzování výrobky z Fima nijak nemění tvar, jen některé barvy trošičku tmavnou. Já svoje fimo korálky peču v troubě podle návodu, potom pomocí jemného smirkového papíru trochu obrusím hrany krájených a vytiskovaných kousků, přeleštím kouskem manžestru a některé nakonec lehce přetřu lakem.
U nás se dá Fimo koupit ve více než 70 barevných variantách - obvyklé odstíny v řadách Soft a Classic a metalické, transparentní, třpytivé, fosforeskující i "kamenné" barvy v řadě Effect. Podobné vlastnosti i využití jako Fimo mají také hmoty Pardo a Cernit.
